Danteho verejný zápisník

slová, ktoré si nepíšem iba pre seba

Menu Close

Kategória: vety (page 1 of 3)

Lidé se bojí, že ztratí paměť. Ale vždyť ona je zdrojem našeho trápení. Dobře se žije jen v zapomínání. Paměť je nejhorším nepřítelem štěstí. Šťastní lidé zapomínají. 

Jean-Michel Guenassia: Klub nenapraviteľných optimistov

Bratia a sestry, musím sa priznať, že hriech, ktorého som sa počas dlhého života v službách našej matky cirkvi bál väčšmi než čohokoľvek iného, bola istota. Istota je veľká nepriateľka jednoty. Istota je smrteľná nepriateľka tolerancie. Ani Kristus si na konci nebol istý. ‚Eli, Eli, lama sabachtani?‘, zvolal v agónii o deviatej hodine na kríži. ‚Bože môj, Bože mô, prečo si ma opustil?‘ Naša viera žije, pretože ide ruka v ruke s pochybnosťou. Keby existovala iba istota a nijaké pochybnosti, nebolo by tajmostva ani potreby viery. 

Richard Harris: Konkláve

Haruki Murakami: O čom hovorím, keď hovorím o behaní

Ak ste od Murakamiho nič nečítali, kvôli tomu, že vám jeho štýl beletrie nesedí, z tejto knihy by ste obavy nemali mať. Nie je v nej nič o dvojitých mesiacoch alebo neustálych japonských gastro orgiách. Vystupuje v nej sám Haruki. Ako bežec, ako autor, ako prednášajúci na vysokej škole, ako človek. Kniha je u mňa na popredných priečkach nielen vďaka tomu, že prispela k mojej bežeckej motivácii alebo objasnila Harukiho spisovateľskú kariéru, ale hlavne kvôli myšlienkam, ktoré ukryl na pár riadkoch. Tu je pár úryvkov, ktoré som si zapísal.

Read more

„No, ano víš,“ prohlásila. „Ono se to tak nějak většinou dělá samo. Ty je prostě vezmeš za ruku a lidé už si začnou budoucnost předpovídat sami. Ale není potřeba, abychom zacházely tak daleko, že bychom tomu samy uvěřili! Kdybychom měli věřit všemu, co říkáme, to bychom se dostali do pěkné šlamastiky.“

Terry Pratchett: Čaroprávnost

„Jednou jsem slyšel, že ‚lidi milují fotbal, protože je instiktivní. Když se k vám na ulici přikutálí míč, kopnete do něj. Fotbal lidi milují ze stejného důvodu, z jakého se zamilovávají. Protože si nemůžou pomoct.'“

Fredrik Backman: Tu žila Britt-Marie

Viete v čom je rozdiel medzi ľudskou a Božou láskou? V jedinom slovku. Namiesto „už“ je „ak“. Boh nás má rád „už“, ľudia „ak“.

Max Kašparů: O bludných kruhoch a bludných kameňoch

Každý kritik funguje ako časovaná bomba. Prvé roky vystupuje pokorne, postupne však získava istotu a opája sa mocou nad životom iných. Na to, aby udával tón, potrebuje byť čestný alebo sa aspoň na čestnosť hrať. No čestnosť si často zamieňa s potrebou byť na očiach. Ak šepká a vyberá slová, nikto si ho nevšimne. Podložené tvrdenia zanikajú medzi drzými šplechmi, a tak sa sústredí na detaily, text sa stráca a prestáva byť dôležitý. Oveľa dôležitejšie je to, ako text číta kritik. Recenzia je kritikove okno do sveta. Nina to vždy hovorievala každému, kto ju bol ochotný počúvať. Prostredníctvom recenzií si kritik môže urobiť meno a zabezpečiť život. Čím vyhranenejšie tvrdenia, tým lepší život. Nikto nechce čítať racionálne úvahy. Nikto ich nechce ani uverejňovať. Oveľa lepšie je napísať niečo kontroverzné, čo strhne autora diela z piedestálu, každý túži byť tým, kto prvý zakricí, že kráľ je nahý.

Erlend Loe: Inventúra

„Chimps do a lot of incredibly smart things. But the main difference we’ve seen is ‚putting our heads together.‘ If you were at the zoo today, you would never have seen two chimps carry something heavy together. They don’t have this kind of collaborative project.“

Elizabeth Kolbert: Šesté vymírání

Když vám nečekaně zemře osoba blízká a drahá, neztratíte ji najednou; ztrácíte ji postupně a dlouho – jak plyne čas, přestanou ji docházet dopisy, z polštářů vyvane její vůně a nakonec se vytratí i z jejích šatů ve skříni a prádelníku. Stále přibývá částí, které z ní postrádáte. A jednou přijde den, kdy zvlášť silně pocítíte, že vám nějaká urcitá část chybí, a tehdy si uvědomíte, že je pryč, navždycky – a pak zas přijte další den a další určitá chybějící část.

John Irving: Modlitba za Owena Meanyho

Upiecť jablkový koláč nie je ťažké, ak má človek jablká, napísala Nina v jednej zo svojich básní, no najťažšie je vymyslieť to jablko. 

Erlend Loe: Inventúra